Adventní zpěvy v Praze

V sobotu 5. 12. se naše chrámová schola Deo Gratias a děti ze společenství Světýlko vypravili do našeho hlavního města Prahy. Byli jsme totiž pozváni na 11. ročník Adventních zpěvů na Staroměstském náměstí. Vyrazili jsme dvěma autobusy v 6:00 hodin ráno. Náš řidič, pan Jiří Otáhal z Kobylí, nás bezpečně a pohodlně dopravil k hlavnímu nádraží a odtud jsme se pěškobusem vydali na Václavské náměstí. Tady jsme měli rozchod. Během dopoledne jsme si prošli nádherné vánoční trhy i roztomilé obchůdky se suvenýry, kde nás k našemu překvapení oslovovali zásadně německy. Naše děti z toho měli ohromnou radost… :) V 14:00 hodin jsme se znovu sešli u hlavního pódia, kde jsme se začali připravovat na náš výstup. Společná zkouška v podchodu u veřejných záchodků vyvolala trochu rozruch u kolemjdoucích, ale byla potřebná. Ve tři hodny vylezl na pódium náš milý moderátor Henri Morstyn. Když ohlásil, že nyní vystoupí schola z Bořetic, začalo Staroměstské náměstí bouřit. Henrika to očividně zarazilo, tak se v rozpacích rozhlédl po divácích a zeptal se: „Prosím vás, kolik autobusů je tady z Bořetic?“ A naši rodinní příslušníci spustili ještě větší kravál, což k pódiu přilákalo ještě více zvědavců. Velmi nás to potěšilo a začali jsme s vervou zpívat. Po půlhodině zpívání se k nám přidaly děti ze Světýlka a spustily svůj vánoční remake slavné znělky z Toma a Jerryho. Nutno dodat, že jejich nadšený řev a rap měli u pražáků velký úspěch. Pak jsme si zopakovali naši už kultovní píseň Nebojím se, kterou jsme zpívali také s polskou kapelou Arka Noego v Brně, a nakonec jsme spolu s Deo Gratias zazpívali závěrečnou píseň U jesliček, kterou jsme celý náš výstup ukončili. A musíme se pochlubit, že po závěrečné písničce už nebouřily jenom autobusy z Bořetic, ale celé náměstí. Pro nás všechny a zvlášť pro naše děti to byl neuvěřitelný zážitek.

K večeru jsme si dali zase rozchod. Někteří se šli posilnit „k mekáčovi“, někteří zůstali u pódia, kde začala Velká mikulášská show, někteří se šli projít na nábřeží a sledovali nádherně osvětlené Hradčany. Znovu jsme se měli sejít v 18:00 u Orloje a odtud zpět k autobusům. To jsme ale netušili, že jedno z našich dětí si pro nás připraví nečekané pozdvižení. Malá Verunka se rozhodla, že pozná krásy Prahy sama a ztratila se v mikulášském davu. Po prvotním zděšení ale naše mládež vzala rozum do hrsti a po dvojicích se vydali Verunku hledat. Ti odvážnější z nich se vecpali na pódium mezi molitanové sněhuláky, ukradli jim mikrofony a vyvolávali Verunku, z čehož byli sněhuláci značně překvapeni. Naše staršovstvo mezitím rozhodlo, že by bylo rozumné odvést děti a rodiče do autobusů, než se Verunka najde. To se ukázalo být velmi šťastným rozhodnutím, protože cestou k autobusům zbytek Světýlek zahlédlo Verunku u sochy svatého Václava. Okamžitě se k ní rozběhly a svoji kamarádku dotáhly ke zbytku výpravy. Pak už události nabraly rychlý spád. Během vteřiny jsme zahltili naši mobilní síť esemeskami ve tvaru : „Máme ji, jedeme domů!“, vrátili jsme mikrofony sněhulákům, nastoupili na metro a kvapem utíkali k našim spolujezdcům, kteří v té době už spokojeně usínali v busech. Cesta domů už probíhala nanejvýš klidně a spokojeně. Myslím, že všechny naše zážitky z hlavního města krásně vystihl náš kamarád Liborek Haman z Kobylí, který hrdě prohlásil: „Vidíš, ještě že jsme se ráno pomodlili...“